Za určující hodnotu městské struktury považujeme obraz města složený z různorodosti jednotlivých kvalit umožňujících vnímání celku skrze specifické atmosféry míst, prostřednictvím odpovídajícího nastavení a pochopení významových situací a díky zapamatovatelnosti jednotlivých scén. Tímto přístupem se snažíme porozumět obrazu centra Zábřehu a adekvátními prostředky kultivovat obraz řešeného území a jeho vztah k celku.

V rámci struktury sídla pokládáme za určující a nosnou silnou dualitu mezi historickým jádrem (Masarykovo náměstí) a prostorem náměstí Osvobození. Z hlediska posilování čitelnosti a významu základní městské struktury tak v širších souvislostech považujeme za klíčové zásadně kultivovat tuto základní, fyzickou i významovou, páteř veřejného prostoru centra města, která k sobě váže pro sídlo vitalizační a obrazotvorné prostranství a scény s přítomnými institucionálními vertikálami, které jsou ve vzájemné komunikaci.

V souladu s dopravní koncepcí města navrhujeme vyloučení průjezdné dopravy z prostoru náměstí. Toto řešení v návaznosti poskytuje příležitost pro celkovou transformaci prostoru. Náměstí je možné „osvobodit“ od negativních vlivů z intenzivní automobilové dopravy, celkově proměnit jeho charakter a vytvořit potenciál pro vznik reprezentativního městského prostoru naplňujícího parametry svobodné a demokratické městské arény. Základní figuru náměstí scelujeme do jedné výškové úrovně s charakterem pěší zóny s časově regulovaným vjezdem pro zásobování a povoleným vjezdem pro cyklistickou dopravu.

K celkové kompozici náměstí a navazujících prostranství přistupujeme s cílem definování, ustálení, a artikulace specifických scén a situací, které by v souhrnu následně byly schopny vytvořit čitelné a přívětivé městské prostředí s proměnlivou atmosférou a s ambicí nabízet identifikační obrazy pro celek. V návrhu důsledně zkoumáme charakter, význam a působení jednotlivých prvků stávající městské struktury vstupujících do dialogu s cílem definování jejich role a míry uplatnění ve výsledném obrazu.

Podrobně analyzujeme důsledky orientace prostoru ke světovým stranám a z toho pramenící proměnlivost světelných situací v průběhu dne na pobytovou atraktivitu jednotlivých míst. V závislosti na světelném charakteru míst pak volíme odpovídající nástroje k zajištění pobytové přívětivosti prostorů.

Roli hlavních kompozičních elementů přikládáme prvkům stromového patra (skupiny, solitéry, linie), které jsou vědomě umísťovány ve smyslu dotvoření a diferenciace dílčích subprostorů náměstí, k akcentování a usměrnění hlavních průhledů na vyhodnocené hodnotné scény náměstí, nebo k upozadění prostorových chyb stávající hmotné struktury bezprostředního okolí.

Cílíme na vytvoření širokého spektra pobytových situací, které jsou buď vázány na parter objektů, nebo ke stinným místům pod prvky stromového patra. Jednotlivé situace jsou pak doplňovány relevantními prvky mobiliáře.

Nastavením základního hmotného rámce scény náměstí vytváříme vhodné předpoklady pro expanzi dějů a aktivit (každodenních, cyklických i slavnostních) do veřejného prostoru náměstí. Každodenními aktivitami rozumíme především možnost výrazného uplatnění předzahrádek restaurací, v opakujících se periodách pak pořádání farmářských trhů a v rovině slavnostní pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Záměrná nepřeurčenost prostoru náměstí umožňuje široké spektrum kombinací jednotlivých dějů, stejně jako variování jejich rozsahu.