Vlastností kompaktní struktury historického jádra by měla být různost kvalit v celku, které ve skupinách reprezentují významové situace, nastavující v prostoru města specifickou atmosféru, která lokalizuje místa jako scény s příležitostí běžných i významných událostí, které strukturují zápis paměti místa, jako časem přidanou hodnotu spoluvytvářející Genia loci. Charakteristická je scéničnost se specifickými – charakteristickými obrazy deklarujícími zapamatovatelnost a identifikaci obyvatel s městem.

 

Navržené úpravy prostoru města se tak opírají o 2 hlavní nástroje, které podporují vnitřní historickou složitost a „tvorbu míst“ a následně i kvalitu života ve městě. Prvním nástrojem je diferenciace významových a prostorových situací, které by měly být detailně individuálně vyhodnoceny z hlediska hierarchie reprezentací města, které je vytvářejí. Cílem je definovat tyto situační subjekty - místa, prostory, linie a průhledové vazby, s umístěnými institucemi reprezentujícími významové vertikály města, jeho demokracii, kulturu, vzdělání a spiritualitu.

​

Konkrétními situacemi viděné, či skryté, významové (kulturní) vertikality města pak jsou: Samotné náměstí, jako nadřazený celek, u kterého se stává prioritou uvolnění a zdůraznění středu, jako hlavního smyslu a cíle směřování ke společnému „shromáždění“ pro vzájemnou identifikaci v širších vazbách města a jeho okolí (shromáždění, slavnosti, vánoční trhy), ale i posezení na obvodu v horizontále města a pozorování středu a protilehlých viditelných dějů).

 

Vznik lokálních pobytových situací je dále podporován diferencovanými prostorovými nástroji stromového patra. Jedná se o vědomé umístění (zachování) solitérů v situacích vertikál náměstí (radnice, sloup, kostel, škola), kde spolu s mobiliářem vytváří místa pro pobyt související s funkcemi objektů a prvků. Stromy v liniích navazují na horizontálu parteru domů, kde podporují obytné příležitosti a expanzi života do veřejného prostoru.

 

Druhým návrhovým nástrojem je podpora kvality prostředí materiálovými a objektovými prostředky výše již definovaných významových - prostorových situací. Cílem je další vědomé zesílení vlastní scéničnosti prostřednictvím čitelné specifické struktury, textury, geometrie materiálu a druhu dlažeb, nastavení hran a spár, podporujících čitelnost v nadřazeném materiálovém celku sceleného a uvolněného prostoru náměstí.

 

Plochy okolo významových vertikál (kostel – sloup – radnice), ležící na hlavní ose náměstí, tak vyzdvihujeme na vrchol materiálové hierarchie užitím velkoformátové dlažby. Samotná osa se propisuje do skladby dlažby středové části náměstí. Ta je navržena ze štětové rulové dlažby. Prostor pro uplatnění veškeré požadované funkční náplně náměstí poskytuje středová uvolněná plocha.