Navržené řešení zjednodušuje a zpřehledňuje provozování požadované funkční náplně. Jednotlivé funkční části jsou umisťovány s ohledem na jejich význam v rámci celku a předpokládaná (navrhovaná) dramaturgická schémata celého organismu domu.

​

Návrh respektuje kvality historického objektu orientovaného primárně do náměstí. Objekt je dílčími zásahy upraven tak, aby dokázal lépe absorbovat požadovanou náplň a zajistil soudobé podmínky pro expoziční provoz a další souběžné funkce.

​

V návrhu je ctěna tektonika historického objektu. Nejviditelnější zásahy se odehrávají v oblasti střešní krajiny a v úpravě středové vstupní partie do Informačního centra (IC). Navržené doplnění objemu střešního vikýře směrem do náměstí a scelení vstupu povyšuje význam domu v celku náměstí. Dům by se měl, prostřednictvím doplnění prosvětlené velké plochy s živou scénou za ní, stát v prostoru náměstí kulturním majákem, významovou vertikálou a jednoznačným orientačním bodem v prostředí historického centra města.

​

Úpravy vnějšího výrazu domu současně umožňují kvalitativně vyšší využití interiéru půdních prostor, kterým poskytují nejenom přístup denního osvětlení a odpovídají prostorové parametry s ohledem na požadovanou náplň, ale především možnost obousměrné komunikace vnitřního prostoru s živou scénou náměstí, stejně jako pobytové funkční provázání s přístavbou zadního traktu, kde doplněný vikýř umožňuje výstup na střešní terasu. Ta poskytne panoramatické pohledy na město, o které se může opřít i konkrétní dramaturgie expozice a zapojit je do narativního vyprávění o historii Rýmařova a jeho okolí.

​

Druhotný, značně necitlivý, doplněk objemů k historickému domu směrem do ulice Husova z našeho pohledu chápeme jako hlavní příležitost pro povýšení kvality celku - objektu i prostředí.

Zásahy do těchto architektonicky nekvalitních materií jsou činěny primárně s cílem morálního a prostorového opodstatnění jejich existence v kontextu historického centra města, spadajícího do chráněného území městské památkové zóny.

​

Předchozími rozhodnutími vnesené urbanistické i architektonické chyby v podobě nesourodých, a z velké části utilitárních, dostaveb řešené parcely se snažíme soudobým jazykem transformovat a upravit tak, aby rubu náměstí poskytly novou prostorovou a obsahovou kvalitu, která je v místě nezbytná z důvodu pohledové exponovanosti hmot v celkovém obrazu zádomí.

​

Návrh se v oblasti zádomí snaží dosáhnout výrazového upozadění podnože s trafostanicí (překrytí tyčovým „opláštěním“ s možností porůstání popínavkami), navrhuje změnu umístění schodiště pro lepší využití horní platformy, nově  komponuje uspořádání okenních otvorů v hlavní přístavbě a obraz celku doplňuje přechodovým objemem “pavilonu”.

​

“Pavilon” napomáhá k provázání obou hlavních stavebních substancí. S ohledem k budoucí dramaturgii provozu může v určitých situacích sloužit i jako vstupní prostor. Navržený objem “pavilonu” současně vytváří přechodové měřítko mezi historickým domem a druhotnou přístavbou. Na povrchu celkového objemu pak dochází k vytvoření tři úrovní příležitostí k venkovnímu pobývání, které jsou přístupné z jednotlivých podlaží a poskytují v různých úrovních pohledy na město.

​

Pozemek sousedního objektu je využit na jeho hraně s komunikací pro parkování 4 automobilů. Dvorek je oddělen od parkování zídkou, která vytváří, v kombinaci s umisťovaným stromem, předpoklad pro stinné a chráněné využití plochy např. pro kavárenskou zahrádku. Pro umístění kavárenského provozu bylo možné využít suterén sousedního objektu, nebo je možné jeho alternativní umístění místo depozitáře v 1.PP přístavby. Fasádu směrem do dvorku je možné využívat jako promítací plochu letního kina.