Nové Město nad Metují - strategie města / revitalizace vnitřní periferie

01/2014

Projekt je kritickou revizí dosavadního vývoje města s cílem hledání a definování vhodných přístupů a nástrojů pro jeho budoucí adekvátní strukturální, prostorový a funkční rozvoj.

Práce se zabývá problémem využití prostorové rezervy uvnitř struktury malého města ve východních Čechách. Přemýšlení o způsobu využití takového prostoru není ovšem zasazeno do kontextu ekonomické a společenské prosperity města, nýbrž do období celkové stagnace, u které je navíc otázkou délka jejího trvání, nebo dokonce možnost jejího budoucího prohlubování.

O MĚSTĚ

Nové Město nad Metují se nachází v severovýchodních Čechách v okrese Náchod Královéhradecký kraj) na geografickém rozmezí úrodné nížinné části Královéhradecka a Orlického podhůří. Průměrná nadmořská výška města je 332 m n. m., členitost terénu dosahuje rozdílu ve výšce až o 90 m. Městem protéká řeka Metuje, která společně se skalnatým ostrohem historického centra představuje typickou dominantu města. Město bylo založeno v roce 1501 Janem Černčickým z Kácova. V současné době se skládá ze čtyř katastrálních území: Nové Město nad Metují, Krčín, Vrchoviny, Spy. Historické centrum města je vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Město je přirozeným spádovým střediskem Novoměstského regionu. Město je centrem průmyslu, obchodu a služeb pro okolní obce a administrativním sídlem správního obvodu obce s rozšířenou působností. Nové Město nad Metují je městem s průmyslovou tradicí (strojírenství, polygrafie, textilnictví, potravinářství a částečně chemický průmysl).

HLAVNÍ MOTIVY KONCEPCE MĚSTA

Řeka je hlavním fenoménem města. Utvořila morfologickou strukturu území, která následně definovala obraz města. Řeka byla (a stále je) potenciálem i hrozbou. Každodenní potřeba kontaktu s ní se, kvůli proměně společnosti, výrazně odsunula do pozadí. Niva je však hodnotným krajinným prostorem, který může být využíván pro nejrůznější rekreační aktivity obyvatel města. Prostor umožňuje zažívání historie krajiny - místa - v těsném kontaktu se strukturou města. Je spojnicí zdánlivě vzdálených míst města.

Je nutné doplnit adekvátní přístupy ze struktury města, vhodným a citlivým způsobem zajistit pěší kontinuitu břehů a vy­budovat, adekvátně umístění v prostoru nivy řeky, místa zastavení a pobytových aktivit. Řeka je nedostatečně využitým potenciálem ke zvýšení atraktivity celého města.

Především severozápadní hranice města čelí tlaku na svoje posunování do volné krajiny. Tento stav podporuje politika města prostřednictvím územního plánu. Potencionální rozšiřování města je ale neopodstatněné. Město je, z hlediska svých vnitřních rezerv, nenaplněnou nádobou. Rozšiřování města zatěžuje městský rozpočet prostřednictvím investic nutných na realizaci a údržbu infrastruktury a vyvolává potřebu automobilové dopravy danou separací funkcí města.

Energii rozvoje, pokud nějaká reálně existuje, je nutné udržet pod „pokličkou“. Cílem musí být uhájení hranic města. Je třeba se zaměřit na to, co již existuje, kriticky zhodnotit stav a hledat cesty ke zvyšování kvality vnitřního obsahu.

Cesty se z naší krajiny neustále vytrácejí způsobem jejího obdělávání a změnou stylu života. Sami jsme si doslova „zaorali“ paměť o nás a naší krajině. Katastrální mapy jsou často posledními obrazy minulosti, ze kterého můžeme původní cesty vyčíst. V okolí města je jich stále hodně čitelných. Jejich znovunavrácení do krajiny a s tím související podpoření pevnější­ho vymezení sídla přináší možnost silnějšího identifikování se s místem a jeho pamětí, dode­finování vnějšího obrazu sídla.

Je nutné rehabilitovat cesty a vstupy - rozhraní - z města do krajiny. Silný vztah sídla a krajiny je u malého města základ­ním kamenem v jeho všesměrné obytnosti. Cesta kolem města je mentálním vymezením „uvnitř“ a „vně“, rozhraním mezi známým a neznámým.

Pozice strategických prostor města pro jeho budoucí vývoj symbolizuje kompozice červených ploch. Jedná se o místa s vysokou koncentrací prostorových rezerv, nenaplněných a nedokončených koncepcí, nebo nedostatečně využívaných prostor, které je nutné postupně kultivovat. Vzájemné překrývání ploch určuje význam prostorů v rámci celku. Jejich racionální nevyužívání je brzdou pozitivního vývoje města jako celku.

Obrácení zájmu do těchto míst představuje zásadní úlohu pro strategické plánování města v budoucích letech. Potenciál podla­hové plochy plně nahrazuje dosud plánované plošné rozšiřování města. Ukazuje se tak iracionalita stávajícího trendu, která bude při pokračování stávající politiky, znamenat jeho další ředění.

KONCEPCE LOKALIT

Město disponuje velkým množstvím prostorových rezerv. Ty bude, pokud vůbec, možné naplnit vzhledem k celkové energii společnosti pouze v dlouhodobém horizontu. I v rámci nich je tedy nutné definovat priority a způsoby jejich využití (zastavění/nezastavění).

Oblast bývalých kasáren je tím největším nezastavěným prostorem. Jeho naplnění v jednom kroku není ekonomicky reálné. Z tohoto pohledu je relevantním postupem deklarovat jeho většinu jako park, nebo spíše “přírodní ostrov” uprostřed městské struktury. Dlouhodobé nevyužívání prostoru znamená, že se o slovo začíná zpětně hlásit příroda, původní danost prostoru, která byla překryta tenkými slupkami betonů a asfaltů kasárenských ploch.

Přijměme myšlenku, že v době celkové stagnace je zpětné objevování přírody v některých městských strukturách jistou hodnotu, která adekvátním kultivováním může znamenat přínos pro zbytek města.

Je nutné vytvořit představu zpevnění a vymezení hrany celého prostoru, která bude vytvářet vstupy do přírodního nitra. “Uvnitř” musí být dostatečně atraktivní, aby vytvořilo potřebu zastavění hran a vytvořilo synergii pro vzájemné spolufungování vnitřku a vnějšku. Kultivace a způsob fungování vnitřku musí být urychlovačem potřeby kultivace vnějšku. Současně by deklarování “přírodního prázdna” mělo znamenat zvýšení tlaku na zastavění ostatních prostorových rezerv města.

Součástí vnitřku budou stávající objekty, které poskytnou adekvátní zázemí pro aktivity v místě, stanou se magnety pro život uvnitř. Musí dojít k co největšímu zhodnocení stávajícího fyzického stavu. Cílem není vysoká míra architektonizace, ať už objektové nebo krajinářské.

Koncepce musí umožňovat multigenerační využívání místa, místo musí být přístupné všem. Cílem musí být přívětivá pobytovost prostoru, jeho bezpečnost a možnost sociální kontroly prostředí. Místo musí být komunikačním a sociálním pros­torem pro každodenní aktivity místního společenství ve všech jeho projevech.