Jazyk formování krajiny 

Odkazovaná událost - tragédie má širší obecnou platnost. Ta prostupuje nejen podobnými situacemi v průběhu druhé světové války, ale je zlem, které se v jiných podobách odehrály a stále odehrávají v jiné době na jiném místě. Navržený památník je tedy nadčasovým mementem. I proto jsme zvolili formu vycházející z utváření krajiny, z jazyka, který je univerzální a nadčasový. A který nese nejen symboliku destrukce, ale i naděje nekončícího procesu vrstvení, uchovávání paměti a skrytého vzdorování zlu.

Kontinuum stop
Dnešní situace obsahuje kromě odkazu k tragédii i stopy různých reakcí na ní, které jsou součástí paměti. Je ale třeba rozlišovat stopy ryze utilitární anebo nesoucí ideový význam. Jednou z  významnějších ideových stop je původní pomník v místě popravy. Jeho umělecká hodnota není primární, podstatná je skutečnost dobové reakce.

​

Památníkem je celek místa
Stávající objekty jsou umístěny bez vzájemného kontextu a bez zastřešující prostorové jednoty.
Návrh vytváří památník z celku místa, sjednoceného jazykem paměti krajiny, který z něj vytváří jediný objekt - památník. Současně ho ale otevřeně integruje s okolím lesoparku. Původní pomník v něm nachází své relevantní místo, kdy jazyk nových forem památníku nekonkuruje vertikalitě pomníku.

​

Jednotlivé motivy návrhu

KRAJINA PAMĚTI
Výchozím motivem utváření paměti krajiny je písečný přesyp - duna. Jazykem morfologie paměti jsou různé formy vzdutí, zvlnění, zvrásnění, překryvů, trhlin a puklin.

DUNA PIETY
Duna je základní morfologickou formou místa. Byla důvodem pro výběr místa poprav, sled událostí a jejich zápisu do krajiny. Původní písková duna bude zachována jako autentická stopa paměti.
Nová duna – objekt expozice - je dunou symbolickou, se zvnitřněnou pamětí.

KŘÍŽ PROSTORU ŽIVOTA A SMRTI
Cesta příchodu směřuje k místu popravy ve směru střelby. Cesta kolmá dělí místo na prostor života (před linií paralelní s linií střelby), a prostor smrti (za linií střelby).

LINIE CESTY K MÍSTU
Longitudinální linie – příchodu k bodu křížení a vystoupení – povýšení oběti v místě popravy.

LINIE HRANICE
Transversální linie, dělící v bodu křížení longitudinální linii na části orientované zpět - k životu a vpřed – k smrti. Je zároveň místem doteku s dunou, jejího rozdělení na paměť minulosti a přítomnosti.

​

LINIE PROPOJENÍ 
Třetí nosná osa procházející mezi místem paměti – dunou a místem odkazovaným – zámečkem je symbolickou vazbou míst spojených s událostí.

STÉLY OBĚTI
Symbolické abstraktní stély ve formě kmenů – popravčích kůlů. Každá svým průměrem reprezentuje věk obětí, jméno a data. Jsou rozptýlené mezi stromy a tvoří skupiny podle míst deportací.

Řešení území lesoparku

​

Těžištěm je cesta územím, která je součástí odkazové line. Okolo ní probíhá stezka s informačními zastaveními a navazují místa společenských a kulturních dějů.

Technické a materiálové řešení:

Objekt expozice je betonový skelet, jehož forma je vytvořena nasypáním písku, zakrytím separační vrstvou, zaformováním tvaru skořepinou a následným vytěžením dutiny. Jedná se o tradiční technologii, užívanou již ve starověku, ale i novověku při budování těžkých fortifikací, ale i podzemních staveb. Skořepina bude z vodostavebního betonu, zakryta tepelnou izolací a částečně překryta okolním terénem a zapojenou vegetací. 
Technologie jsou umístěny v bloku sociálního a technického zázemí. Objekt bude temperován. 

Cesty budou dlážděné či mlatové.
Stély budou z betonu s otisky formy puklin dřevěných kůlů.

Řešení expozice
Expozice pod dunou je rozdělena na dvě části - paměť mrtvých (a zmizelých) a paměť živých. 

Do hlavních prostor je vložena rovina meditativní i edukativní. Meditativní je ztělesněna samotným prostorem formovaným dunou, do kterého jsou vloženy objekty pro edukaci. Meditativní prostor přítomnosti je spojen s exteriérem velkým kruhovým oknem (lucernou), prostor minulosti je uzavřen a umožňuje umístění symbolu vodního zrcadla se světelným zdrojem v zemi.

​

Edukativní rovina využívá objektů prostorového členění, které skýtají vysoký potenciál AV prezentace s promítáním na plochy interiéru. Místa odvrácené od meditativní části, umožňují volnější uspořádání AV mediální prezentace a mobiliáře, nerušící hlavní prostor. Do volného prostoru mohou být instalovány samostatně vystavené objekty. 
 

Návrh vytváří památník z místa jako celku. 
Pracuje s výtvarným a ideovým jazykem odvozeným od utváření krajiny, který je stejně nadčasový a univerzální jako význam odkazované události.
Hlavními ideovými a prostorovými motivy jsou: Krajina paměti, Duna piety, Kříž prostoru života a smrti a tři hlavní významové a kompoziční linie: Linie cesty k místu, Linie hranice a Linie propojení.
Původní písková duna je zachována jako autentická stopa paměti. Nová duna je symbolická a obsahuje objekt expozice.