Studie ověřuje možnosti adaptace objektu Kina 70 na multifunkční a reprezentativní kulturní stavbu Nového Města nad Metují při respektování jejích stávajících architektonických kvalit a na základě zasazení do širších souvislostí rozvoje každodenního centra města, tzv. Zlatého trojúhelníku.

Smyslem zpracování studie je snaha odvrátit nevratné poškození a znehodnocení objektu Kina 70, ke kterému může dojít vlivem dosavadního neuváženého a z dlouhodobého pohledu nekoncepčního rozhodování o jeho budoucnosti.

​

Cílem studie je znovu poukázat na nezbytnost široké odborné diskuse nad budoucností objektu Kina 70 a oblasti Zlatého trojúhelníku tak, aby jednotlivé záměry odpovídaly svou kvalitou společnému cíli, kterým by měla být ambice vytvořit živé, reprezentativní a přívětivé městské centrum, které budou místní rádi navštěvovat.

​

V případě Kina 70 a jeho bezprostředního okolí to znamená postupovat vhodnou formou architektonické soutěže a o budoucí podobě rozhodnout na základě porovnání a odborného vyhodnocení několika možných přístupů.

Historie

Kino 70 v Novém Městě nad Metují je jedním ze čtyř projektů kin realizovaných na území tehdejšího Československa vzniklých na základě vzorového projektu nazývaného „Modrý obdélník“. Jednalo se o projekt panoramatického kina pro 400 diváků, který vzešel z architektonické soutěže pro potřeby Československého státního filmu a následně byl rozpracován v Krajském projektovém ústavu v Praze. Autorství projektu je dle dostupných informací možné přisuzovat Stanislavu Talašovi (spolupracovník Ing. arch. Vladimíra Dědečka), Karolu Ružkovi, A. Majerovi a statikovi Jiřímu Kaldounovi (významný spolupracovník Ing. arch. Karla Pragera).

V řešení je možné vysledovat vlivy Talašova profesora Vladimíra Karfíka (významně se podílel na budování baťovského Zlína, dříve spolupracovník Le Courbisiera a Frank Lloyd Wrighta), který jistě dokázal svým studentům zprostředkovat kontakt se svobodným světem a relevantními architektonickými tendencemi tehdejších architektonických „stars“.

​

V projektu jsou tak patrné jednoznačné citace Miese van der Rohe (Neue Nationalgalerie v Berlíně, Farnsworth House, Villa Tugendhat), Frank Lloyd Wrighta (Fallingwater House), či Le Courbisiera (Vila Savoye) a současně výrazná afinita k odkazům tradiční antické architektury a snaze o její hmotovou abstrakci.

Návrh objektu je charakteristický prolnutím dvou základních geometrií. Do horizontálního převážně transparentního objemu vstupu a společenského zázemí je zapojena ustoupená a převýšená hmota sálu. Vzájemné kompoziční vztahy mezi oběma částmi je možné rozklíčovat z provedené kompoziční analýzy. Smyslem transparentní vstupní části s krytým portikem byla bezpochyby snaha stavby komunikovat a vzájemně se propojovat s velkorysým veřejným předprostorem před objektem.

​

Projekt se důrazně odklání od předešlé etapy socialistického realismu a jednoznačně se vlivem otevřenějšího společenského prostředí přihlašuje k evropské architektuře tzv. internacionálního stylu a k tradici prvorepublikové československé avantgardní architektury, která byla v bezprostředním kontaktu s ikonami světové architektury. Kino 70 v N.M.n.M., spolu s Kinem Hvězda v Trnavě, stále funguje bez významných degradujících přestaveb nebo transformací. Další dvě stavby prošly nevratným procesem zásahů, které se, přes odlišný účel, příliš neliší od způsobu, jakým s objektem zachází stávající návrh přestavby Kina 70.

Koncept

Hmotová kompozice objektu je ve směru k Nádražní ulici ukončena otevřeným ochozem s jednoznačnou horizontálou desky zastřešení. Tento element v podobě hodnotného propojení exteriéru a interiéru je třeba vnímat, respektovat a zachovat jako hlavní městotvorný princip stavby, který je nutné dále rozvíjet.

Příležitost k umístění prostorových požadavků nezbytných pro adaptaci objektu na multifunkční zařízení se nachází směrem do ulice Nerudova. Rozšíření naznačeným směrem současně umožňuje vyřešit nedořešený vztah objektu k danému uličnímu prostoru.

​

K tomu, aby bylo možné dořešit vazbu objektu na uliční prostor Nerudovy ulice, je nutné doplnit objem i výškově na hladinu stávajícího kubusu kino sálu. Toto řešení skýtá příležitost v rámci obsahové skladby objektu řešit umístění alternativních vstupů a vytvářet nová propojení mezi exteriérem a interiérem.

Adaptace a rozšíření v dané logice dokončí prostorovou kompozici multifunkčního kulturního domu. Jeho lepší zapojení do okolní urbanistické struktury centra města podpoří vytvoření živých a atraktivních vazeb mezi objektem a veřejným prostorem města.

Transparentnost pláště

Vizuální propojení interiéru a exteriéru, v současné době znemožněné, je zásadním městotvorným prvkem stavby, který je nutné respektovat a znovu rehabilitovat. S prostředím města objekt komunikuje prostřednictvím kavárny a navazujícího přednáškového sálu (salonku). Návrh zachovává velkorysost a otevřenost vstupní čelní partie domu, krerá je pro něj i centrum „Zlatého trojúhelníku“ charakteristická.

Zachování loubí

Kryté loubí zvyšuje příležitosti, aby společenský obsah domu vystoupil i do veřejného prostoru náměstíčka před ním. Paralela s domy na náměstí, kdy loubí je přirozeným rozšířením náplně objektu, je zřejmá.

Rozšíření objemu do Nerudovy ulice

Umístění funkcí a provozů potřebných pro adaptaci na multifunkční kulturní objekt je třeba řešit směrem do Nerudovy ulice. To umožňuje jednak zachovat hodnotný charakter průčelí objektu a současně dořešit jeho vztah k parteru města tak, aby se stal jeho součástí a lépe s ním komunikoval.

Sál, umístěný nad úrovní stávající desky loubí, vytváří příležitosti pro nové pohledy z něj směrem k historickému centru se zámeckou věží. Objekt se tak zapojuje do širších urbanistických vazeb a profituje z hodnotných scenérií, které město nabízí.

Obytný veřejný prostor

Úspěch veřejné kulturní stavby spoluvytváří kvalita okolního veřejného prostoru. Ten musí zvát k pobývání a vhodně komunikovat s budovou tak, aby podpořil její provoz. Cílem musí být vytvoření pobytového, reprezentativního, přístupného a prostupného veřejného prostranství bez zbytečných bariér, které bude vybízet k setrvání a trávení času ve veřejném prostoru. Aby tomu tak bylo, musí existovat vzájemná synergie mezi kulturním domem a navazujícím veřejným prostorem. Obsah domu a jeho komunikace směrem ven musí podporovat a obsluhovat veřejný život venku. Opačným směrem bude atraktivita veřejného prostoru posilovat ekonomiku provozu kulturního objektu.