Práce je ideově-urbanistickou studií malé jihočeské obce. Je nastíněním obrazu vesnice, která tu není, ale mohla by být. Kestřany jsou historicky výjimečnou vesnicí, která trpí všemi problémy, které přineslo minulé století - všudypřítomným rozpadem vztahu mezi sídlem a krajinou, narušováním charakteru obce necitlivou zástavbou a v našem prostředí vnitřně zakódovanou lidskou apatií k veřejnému. Musíme se ptát proč a pátrat po příčinách. Odpověď nebude příjemná. Práce se zabývá jednou konkrétní vesnicí, ale problém je obecný...

 

Ani Kestřany neušly dopadům druhé pozemkové reformy a následného vývoje v oblasti hospodaření se zemědělskou půdou, které výrazně narušilo dlouhodobě ustalovanou strukturu krajiny a sídel, jejich měřítko, detaily, cesty... Zaorali jsme paměť krajiny a ztratili významná místa veřejného prostoru, které vytvářely důležitou identifikaci člověka s místem a krajinou.

 

Cílem návrhu bylo vytvořit obraz fungování vesnice, ve kterém by mohlo docházet k postupnému navracení tradičních dějů do obce, a tak obnovení jejího historicky dlouhodobě ustalovaného chodu relativně soběstačné jednotky. Obraz následně slouží jako podklad pro vytvoření funkční a prostorové regulace, která by svými vlastnostmi měla pomoci vytvořit a ustálit požadované kvality prostoru obce.

 

Návrh řeší obyvatelnost a "zabydlenost" sídla jako celku, snaží se odvrátit od obecného schématu současného vnímání domova jako soukromého světa vytrženého ze společného. Snaží se poukázat na neúplnost bytí pouze v uzavřených světech soukromých a uměle budovaných.

 

Návrh hledá a vyplňuje rezervy ve vnitřní struktuře obce tak, aby následně docházelo k zahušťování dějů, vztahů a aktivit v sídle, a tím vytvoření široce obytného, užívaného a žitého prostoru.

 

Navržené hmoty, které se objevují v obrazu vesnice a následně v regulačním plánu, respektují tradiční typologii tradiční jihočeské zástavby. V návaznosti na doplněnou obytně-hospodářkou zástavbu pak jednotlivé využití ploch, které částečně reaguje na původní pozemkové členění, představuje možnou mozaiku míšení funkcí v podobě alejí ovocných stromů, pastvin a ploch pro pěstování vybraných plodin. Nově navržené veřejné funkce jako škola, marketové haly, hostinec, jsou minimem pro zajištění občansky fungující obce. Cesty, jako jeden z veřejných prostorů obce, a jejich propojení s krajinou pevněji vymezují sídlo a měly by podpořit jeho silnější sebedefinici a ukotvení. Hřbitov, místo definitivního splynutí člověka s místem a krajinou, je doplněno hřbitovní kaplí, která nahrazuje naprosto nedůstojnou podobu stávající obřadní síně.

 

Úkolem však není primárně doplňovat chybějící formy, ale pokusit se pomocí cílených zásahů v podobě adekvátních forem znovunastavit relevantní kulturní proces, který by formoval a kultivoval sám od sebe a stal se skutečným obrazem vesnice a krajiny. Architekt to sám nezvládne, ale může na to poukázat...